Úprava povrchu stěn

Vnější

Máme-li hotovou hrubou stavbu (postaveno včetně střechy, osazení oken apod.), přichází na řadu úprava povrchu stěn, kterou lze provádět různými způsoby.

Zhotovení vnější úpravy stěn má velký vliv na celý výraz stavby a vytváří estetický dojem z našeho díla.

Klasický vzhled staveb

Mezi nejrozšířenější úpravy patří tradiční omítka, jejíž provedení si vyžaduje zručnost řemeslníka. Nejprve je nutné celou plochu stěny tzv. našpricovat (základní nástřik, který zajišťuje soudržnost omítky a zdiva). Nástřik se provádí velmi řídkou cementovou, popř. vápenocementovou, maltou a je možné ho provádět ručně nebo stříkáním (existují speciální stroje).

Základní nástřik se provádí v tloušťce 1–2 centimetry, na něj se nanáší jádrová omítka 3 – 5 cm a celé souvrství se zatáhne štukovou omítkou (existuje řada zrnitostí) a důkladně vyhladí ocelovým nebo dřevěným hladítkem.

Ovšem kvůli tepelným požadavkům není možné stěny použít bez zateplení, a tak se provádí maximálně nástřik na stěnu, pro lepší soudržnost zateplovacího systému a zdiva.

Technologie provádění

Výroba omítky se provádí ze suchých směsí (lepidla, omítky) a na tepelné izolanty se nanáší v minimální tloušťkách. Úprava polystyrénu (nutné zbrousit) se provádí nanesením lepidla v tloušťce 1 – 3 mm. Maximálně do 1/3 od vnějšího líce se dává výztužná skleněná tkanina (perlinka).

Správné uložení perlinky je, když vidíme strukturu, ale ne barvu (lepidlo musí být z obou stran).

Na takto zatvrdlý systém naneseme štukovou vrstvu v tloušťce 1–3 mm. Celková tl. omítky nesmí přesáhnou 5 mm u polystyrénu a 6 mm u kamenné vaty, aby nedošlo k problémům způsobených vlhkostí. Skladba a způsob provedení se u vaty od polystyrénu neliší.

Architektonický výraz stavby

Pro úpravy mají své uplatnění i různé obkladové pásky, cihly nebo skládané systémy. Pro vytvoření architektonického výrazu se používá různých obkladů ( především cihelných, cihelných glazovaných), které se na fasádu domu lepí lepidlem nebo maltou v tloušťce 5 – 10 mm. Podklad by měl být co nejvíce rovný, ideálně klasicky omítnutý.

Nejen pro dvouplášťové systémy se používají skládané systémy, které si vyžadují technologickou kázeň, vždy je nutné dodržovat požadavky výrobců. Základním principem je zhotovení nosného roštu (dřevěný, ocelový, plastový) kotveného do obvodového zdiva, na nějž se ukládají jednotlivé prvky skládanky.

V opodstatnělých případech se používají speciální omítky, které mají svůj specifický úkol. Jejich použití je ale píše u rekonstrukcí. Jedná se o omítky sanační, mozaikové aj.

Vnitřní

Povrchovou úpravou je možné architektonicky vytvářet prostor.

Má hygienickou, zvukovou a tepelnou funkci, ovšem jen v případě, máme-li zaručenou kvalitu provádění (povrch musí být celistvý a rovný).

Omítka má své určení

Při návrhu omítek se musíme držet místa použití. Použití omítek sádrových nebo anhydritových není možné v interiérech s vlhkých provozem (kuchyně, koupelna), kde je nutné použít omítky pojené vápencem, popř. cementem (silikonové, minerální aj.)

Své uplatnění měly dříve tradiční omítky, které byly s nástupem moderních zdících materiálů vystřídány speciálními maltovými systémy. Jednotlivé stavební hmoty si vyžadují nejvhodnější omítku, která nezamezí akumulaci stěn, nehromadění vlhkosti ve zdi apod.

Na trhu je dostání velkého množství omítek, např. minerální, silikonové, akrylové, tepelněizolační aj. Omítky se na stavbu dodávají jako suché směsi (v pytlích po 25 a 30 kg), ke kterým stačí přidat voda a máme zhotovenou omítací směs.

Omítání se provádí na navlhčené zdivo, popř. zdivo s nástřikem, tzv. špricem, který zvyšuje lepší spolupůsobení zdiva a jádrové omítky. Tloušťka základní omítky je 2 – 5 mm (součástí musí být i výztužná skleněná tkanina), po jejímž důkladném proschnutí se nanáší štuková jemná omítka tloušťky 2 – 5 mm (záleží na druhu použité omítky). Povrch je nutné uhladit ocelovým nebo dřevěným hladítkem a po vyschnutí nanést základní penetrační nátěr a barevný odstín stěny.

Omítky do vlhkých prostředí

Pro klasický podklad se v současné době používají minerální omítky, jejichž pojivem je portlandský cement. Velkou výhodou je minimální termoplastická reakce (při změně teplot se skoro nemění) a objemová stálost po celou dobu životnosti.

Pro svou voduodpudivost, ale zároveň schopnost umožnit difúzi (dovoluje pronikání vodní páry skrz konstrukci) se využívají silikonové omítky. Jejich pojivem je normální či speciální cement a používá se nejčastěji jako dvouvrstvá omítka, která umožňuje i nanášení na vlhký podklad.

Omítky pro zlepšení tepelných vlastností stěny

Ke zlepšení tepelněizolačních vlastností stěn se používají termoizolační omítky, které se nanáší zejména kolem otvorů pro snížení úniků tepla. Jejich pojivem je cement i vápno a obsahují termoizolační částice (polystyrénové kuličky, perlit aj.)

Omítky pro estetický výraz

Velmi rozšířené jsou i akrylátové omítky, které se používají pro své pojivo z akrylátové disperze nebo epoxidové pryskyřice, které po zaschnutí vytváří barevnost na povrchu, který je nutno uzavřít závěrečným nátěrem.

Dále se ke specifickým účelům využívají omítky sanační, omítky s perlitem aj.